Britští zákonodárci společnostem zabývajícím se umělou inteligencí: Plaťte za data, která používáte

V globální debatě o umělé inteligenci probíhá zásadní změna, a to zrovna ve Spojeném království. Ale nijak zvlášť nenápadně. Členové parlamentu konečně odmítají jednu z nejoblíbenějších zábav technologického průmyslu: spouštění algoritmů umělé inteligence na obrovské množství online obsahu bez ohledu na to, komu skutečně patří.

Jejich řešení je jednoduché, téměř zřejmé. Pokud je model umělé inteligence trénován na něčím obsahu, pravděpodobně by za něj měl být povinen zaplatit.

V současné době britský parlamentní výbor vyzývá vládu k zavedení tzv. model „primárně licencování“To by znamenalo, že firmy by potřebovaly povolení, než by mohly používat díla chráněná autorským právem k trénování modelů umělé inteligence. To zahrnuje vše od knih a žurnalistiky až po hudbu, umění a fotografii, v podstatě veškerý surový materiál tvořící web.

Není těžké pochopit proč.

Pokud jste alespoň trochu sledovali vzestup umělé inteligence, možná jste se setkali s termínem „dolování textu a dat“. Zní to obskurně, možná i neškodně. Ale v podstatě to znamená přesně to, co se na něm píše: algoritmy prohledávají obrovské množství webového obsahu, aby pochopily vzory. Tak se umělá inteligence učí generovat text, obrázky, shrnutí a konverzace.

Je to chytrá věc, jistě.

Ale existuje část rovnice, o které se někteří v technologickém průmyslu občas zdráhají diskutovat. Velká část tohoto materiálu je vlastněna lidmi, autory, hudebníky, fotografy a novináři, kteří jeho tvorbou často tráví celá desetiletí.

A pochopitelně nejsou příliš nadšení z toho, že mohou sloužit jako neplacení asistenti učitele ve třídě umělé inteligence.

„Potenciální škody, které by mohly být tvůrcům způsobeny rozsáhlým používáním generativní umělé inteligence bez řádného autorského práva nebo vyplácení spravedlivé odměny, jsou jasné a přítomné,“ uvedl Výbor pro komunikaci a digitální technologie Sněmovny lordů varoval v briefingu pro britskou vládu.„Pokud k tomu dojde, kreativní odvětví, která hrají tak důležitou roli v úspěchu britské ekonomiky, by mohla být velmi vážně poškozena.“

Od tvůrců k tomuto tématu prakticky slyšíte nevoli.

Představte si, že strávíte roky psaním knihy, alba nebo fotografického portfolia a zjistíte, že umělá inteligence nějakým způsobem absorbovala váš styl. Možná to není plagiátorství v klasickém slova smyslu, ale je to dost blízko k tomu, aby to některé lidi zaskočilo. Ale tady je ten háček: umělec by se to nikdy ani nedozvěděl.

Proto se někteří tvůrci politik domnívají, že by se toto výchozí nastavení mělo obrátit. Poskytovatel umělé inteligence by měl být povinen prokázat, že licencoval materiál, který použil. Kde jsme tato data získali? Jak jsme je získali? Udělejme to transparentní.

Zní to jednoduše. Ve skutečnosti je to složité.

Ale je to myšlenka, která získává na popularitě. Spojené království není jedinou zemí, která se s tímto problémem potýká. Většina zemí se snaží přijít na to, jak kontrolovat umělou inteligenci, aniž by to brzdilo její rozvoj.

Je to jemný tanec.

Evropská unie například nedávno předložila vlastní návrh zákona EU o umělé inteligenci jehož cílem je zvýšit odpovědnost a transparentnost systémů umělé inteligence. Zdaleka to není všelék, ale ukazuje to, že vlády to s řízením umělé inteligence myslí vážně.

Ale tady je ta věc.

Když jedna jurisdikce začne brát věci vážně, ostatní ji často následují. Technologické společnosti jsou globální, nerespektují hranice, takže rozhodnutí učiněné v Londýně nebo Bruselu může ovlivnit, jak se bude umělá inteligence rozvíjet v Kalifornii, Torontu nebo Singapuru.

I když se to může zdát jako problém Spojeného království, ve skutečnosti je to součást širší hry přetahované.

Pokud se Spojené království nakonec rozhodne pro zavedení licencí, vývojáři umělé inteligence budou možná muset zcela přehodnotit, jak získávají svá trénovací data. To by mohlo vytvořit zcela nová odvětví: společnosti, které licencují data, vydavatele a zpravodajské organizace, které spolupracují s poskytovateli umělé inteligence, a celé podniky, které vzniknou jen proto, aby umělé inteligenci dodávaly materiál k učení.

Spor o data by mohl být obchodní příležitostí.

Není divu, že technologická komunita není ohledně této vyhlídky příliš optimistická. Argumentuje tím, že požadavek licencí na všechny informace, ze kterých se systém umělé inteligence učí, by mohl brzdit inovace nebo je prodražit. Trénování velkých modelů umělé inteligence je již tak neúnosně drahé. Někdy miliony. Někdy miliardy. Dolarů.

Pokud k tomu přidáte licenční poplatky, mohlo by to být ošemetné.

Ale přístup Divokého západu, kdy se teď shromažďuje co nejvíce dat a právními problémy se zabýváme později, se možná chýlí ke konci.

Ať už jste nadšenec do umělé inteligence, technický pracovník nebo prostě jen zvědavý člověk, který se někdy divil, proč se zdá, že chatboti vás až příliš napodobují, debata o trénovacích datech se rýsuje jako jeden z hlavních bodů ohniska věku umělé inteligence.

A pokud je rétorika Spojeného království nějakým ukazatelem, je to boj, který teprve začíná.